The Commitments

Jeden z těch lepších hudebních filmů, byť určitě ne nejlepší. Navíc ono se to má u mě se soulem tak, že bych si moc přál, aby se mi líbil (tak jako třeba jazz), ale prostě... nějak jsem do něj pořád nedorostl (a se zahanbeným výrazem diletanta se jdu vrátit k tomu špinavému rocku a ještě špinavějšímu punku :-). Ale atmosféra tehdejšího Dublinu musí okouzlit každého, přestože na ní vlastně nic moc krásného nebylo. Jenže filmy, kde se to hemží životními lůzry, pro které je hudba vším, mě nepřestanou bavit asi nikdy. O to spíš, když tu jednu z rolí hraje tehdy dvacetiletý Glen Hansard. Kromě skvělých hudebních čísel zaujal ještě zajímavý finiš a parádní přízvuk irské angličtiny. (18.09.2014)

K slavnému irskému hudebnímu filmu v režii Alana Parkera jsem se vrátil po čtyřech letech a zůstávám nadále u plného hodnocení. Svěží, v soulovém rytmu odsypávající příběh krátkého vzestupu i rozpadu hudební kapely vzniklou s poselstvím připomínky mizejícího hudebního stylu hýři nebývale civilním zpracováním. Přestože některé věci, které hudebníci mezi sebou řešili, nebyly zrovna příjemné, z filmu na mě sálala často dobrá pohoda a také dojem autenticity, jakobych tam byl nebo aspoň sledoval dokument. Mladický temperament v čele s velkým zápalem ambiciózního Jimmyho, charisma i prokletá svůdnost postaršího trumpetisty, skvěle našlapaná muzika v živém provedení, trojice nádherných vokalistek... a vedle toho film vůbec nenudí, ba zůstává stejně zajímavým i ve všech scénách mimo hudebních čísel, protože má naštěstí poutavě napsané postavy i mimo ústřední kapelu (např. Jimmyho táta) a také spoustu humoru, třeba během početných návštěv na inzerát a Jimmyho rodinou. Tak to alespoň pánové a dámy dohromady zkusili a někam se posunuli, že jo, aneb i úspěšná snaha s jasným cílem, pro radost a z lásky k hudbě se cení. [90%] (09.05.2023)

Že je to najlepší Írsky film som zistil až po filme a jedine, čo som o tomto filme vedel bolo, že je hudobný a to ma trocha znepokojovalo, lebo tato kategória mna osobne nikdy moc nelákala a ani neláka. Ale keď mi už bol film doporučený, tak ,že to prežijem a asi aj preto som bol veľmi prekvapený, ako mi film sadol. Najviac sa mi páčil ten rodinný štýl natočenia. Naozaj mi to pripadalo, akoby niektorý z mojich susedov sa rozhodol natočiť film o začínajúcej kapele. Všetko bolo tak realisticky natočené a herci to vzali tak nádherne civilne, že by som uveril, že nejaká takáto kapela aj niekedy existovala. Všetko od problémov zohnať elektroniku pre kapelu cez milostné pletky až po každodenne hašterenie sa, bolo obdivuhodne spracované. Už som dávno nevidel film, ktorý by bol tak pôsobivo reálne natočený. Bolo to naozaj natočené s veľkým fanúšikovským srdcom a takýmto  filmom zvyčajne dávam vysoké hodnotenia a tu určite výnimku robiť nebudem. Deviaty film s diskusie V. R. K. a zas je to nádherne svieži zážitok, slabú, ale 5* si rozhodne tento skvost zaslúži. (09.05.2023)

Na Slovensku sa rozpadávajú politické strany, v Írsku soulové kapely. Nedá sa povedať, že soul neznášam, iba ho nevyhľadávam. Takže film o vzniku a zániku soulovej kapely to má u mňa od začiatku nahnuté. Napriek tomu sa mi hudobné čísla v druhej časti filmu páčili. Na zvýšenie estetického zážitku by však musel ten odporný ksicht Deco spievať za zástenou. Nepochopil som celkom príčinu odstredivých síl v kapele, ktoré ich nakoniec rozmetali do všetkých svetových strán. Na druhej strane som jasne pochopil, že viac ako tri hviezdičky tomuto filmu nemôžem dať, a nedám. (04.11.2010)

„Struny se zachvějí, saxofon zapláče, přináší naději, útěchu pro rváče.“ Konečně chápu hrdost, s jakou V Bruggách mluvil o svém rodišti Colin Farrell. Dublin. Krásné historické město plné památek, ale i drsné místo k chudému životu z ruky do huby, až do poslední zaplivané uličky prorostlé kořeny irské tvrdohlavosti a nesnášenlivostí protestantů s katolíky, ale i líheň skvělých muzikantů, s drzostí mládí křičících do světa: „Tady jsem!“ Jako se zjevil i sedmnáctiletý umaštěný vágus s úžasným hlasem Deco Cuffe (Andrew Strong, dodnes válí). Ten mě vzal pořádně za pajšl! OKÉNKO SLÁVY: [][] Svých pět minut si zaslouží: ♫♪ Kdo při koncertu odhodí paličky, u baru čapne vola, dá mu hlavičku, pak skočí zpět na pódium a v zakrváceném nátělníku divoce bubnuje dál. ♫♪ Ta, která se v šatně porve s dalšími vokalistkami, kvůli mrštnému jazýčku trumpetisty, a takto nažhavená se vrací zpátky do sálu, dát přídavek. ♫♪ Ten, jehož srdce hraje soul. Muziku, co tě chňapne za koule a vytáhne nad svinstvo bídy a všednosti. [][] Děkuji Willy Kufaltovi za lístek na koncert a možnost hodit mé slipy zpěvačkám na pódiu, za oživení srdce, bušícího do rytmu, za fajn meditaci i příležitost bilancovat. Zda i můj naplno prožitý život, byť bez odlesků slávy, stál za to. Pod nebem plným hvězd. (11.05.2023)